(1964) MiNr. 105 A ** - Burundi - Letecká známka - Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius)

Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius): Způsob života jednoho z největších suchozemských savců

Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) patří mezi největší savce afrického kontinentu. Přestože je částečně přizpůsoben životu ve vodě, nejedná se o mořského ani zcela vodního živočicha – hroch je typický obojživelný druh. V tomto článku se podíváme na jeho biologii, ekologii a specifické přizpůsobení k životu ve vodním i suchozemském prostředí.

Taxonomie a vzhled

Hroch obojživelný patří do řádu sudokopytníků (Artiodactyla), přičemž jeho nejbližšími žijícími příbuznými nejsou, jak by se mohlo zdát, prasata, ale kytovci (např. velryby a delfíni). Tělo hrocha je mohutné, válcovité, s krátkými končetinami a silnou kůží bez srsti. Dospělí jedinci mohou vážit od 1 500 do 3 200 kilogramů.

Biotop a rozšíření

Přirozeným prostředím hrocha obojživelného jsou pomalu tekoucí řeky, jezera a bažiny subsaharské Afriky. Vyžaduje trvalý přístup k vodě, protože voda mu pomáhá regulovat tělesnou teplotu a chrání jeho pokožku před vysušením a přehřátím. Hroši žijí ve skupinách, často čítajících několik desítek jedinců.

Potrava a způsob krmení

Hroch je býložravec. Většinu potravy přijímá v noci, kdy opouští vodu a vydává se na souš. Tam se pase především na trávě, přičemž během jediné noci může urazit až několik kilometrů a zkonzumovat 30 až 50 kg vegetace. Navzdory své velikosti a obrovským čelistem se hroch živí výhradně rostlinnou potravou.

Reprodukce a životní cyklus

Samice hrocha rodí jedno mládě po březosti trvající přibližně osm měsíců. Porod obvykle probíhá ve vodě. Mláďata se ihned po narození naučí plavat a kojena jsou zhruba do šesti až osmi měsíců. Pohlavní dospělosti dosahují hroši kolem 7. až 9. roku života.

Sociální struktura a chování

Hroši jsou známí svým teritoriálním chováním, zejména ve vodě. Samci si hlídají úsek řeky nebo jezera, kde žije jejich harém samic. Na souši jsou však méně teritoriální. Hroši komunikují pomocí hlasových projevů, pachových značek a postojového chování.

Ochrana a hrozby

Ačkoli není hroch obojživelný na pokraji vyhynutí, je klasifikován jako zranitelný druh podle IUCN. Hlavními hrozbami jsou ztráta přirozeného prostředí, střety s lidmi a nelegální lov – především kvůli slonovině z jeho tesáků a masu.