(2012) Pof. 720 (ZSt 43) ** - Česká republika - Baťův kanál - známkový sešitek

Baťův kanál – technický unikát mezi vodními cestami střední Evropy

Baťův kanál, oficiálně nazývaný Vodní cesta Otrokovice–Rohatec, je pozoruhodnou technickou památkou a příkladem meziválečného průmyslového rozvoje na území tehdejšího Československa. Stavba vznikla v letech 1934–1938 z iniciativy obuvnického podnikatele Tomáše Bati, respektive jeho nástupců, s cílem zefektivnit dopravu lignitu z dolů v Ratíškovicích do továren v Otrokovicích.

Průmyslový projekt s vizí

V době svého vzniku byl kanál součástí širší koncepce propojení Moravy s Dunajem a dál s evropskou říční sítí. Původní délka činila 51,8 km, z čehož část vedla přirozeným tokem řeky Moravy a zbytek nově vybudovanými plavebními úseky. Technicky šlo o kombinaci říční a umělé vodní cesty se systémem zdymadel, mostů a jezů. Celkem bylo vybudováno 14 plavebních komor, které překonávaly výškové rozdíly toku.

Projekt byl navržen nejen jako dopravní tepna, ale také jako symbol hospodářské síly Zlína a moderního přístupu k infrastruktuře. Stavba probíhala v obtížných podmínkách, mimo jiné v období hospodářské krize, a přesto byla dokončena během čtyř let.

Od úpadku k rekonstrukci

Po druhé světové válce význam Baťova kanálu postupně klesal. Těžba uhlí byla nahrazena jinými energetickými zdroji, lodní doprava se omezovala a zanedbaná infrastruktura vedla v 70. letech k úplnému přerušení provozu. V 90. letech se však díky úsilí regionálních aktérů začalo s rekonstrukcí a revitalizací kanálu pro účely rekreační a turistické plavby.

Dnes Baťův kanál představuje nejen technickou památku, ale i důležitý prvek regionální identity jižní a střední Moravy. Jeho trasa spojuje řadu kulturně a historicky cenných míst – např. Uherské Hradiště, Veselí nad Moravou či Strážnici. Kanál se zároveň stal symbolem ekologicky šetrné turistiky a návratu k vodním cestám jako alternativě k silniční dopravě.

Baťův kanál v širších souvislostech

Význam Baťova kanálu dnes přesahuje regionální rámec – je součástí diskusí o vnitrozemské vodní dopravě, o ochraně kulturních technických památek a o udržitelném využívání historické infrastruktury. Z hlediska památkové péče i popularizace technických staveb jde o inspirativní příklad toho, jak může být prvorepubliková vize znovu oživena a přizpůsobena současným potřebám.